Milton, John (1608-1674) Anglický básník a polemik. Ačkoli se Milton původně vydal na básnickou dráhu, v roce 1641 byl vtažen do politických a náboženských rozporu. To, že se zapojil do některých diskusí, vyšlo částečně z jeho osobních nezdaru "- nešťastné manželství se odrazilo ve čtyřech pamfletech ospravedlňujících rozvod z důvodu nesouladu myslí a temperamentů (1643-45). Plnou silou jej však do veřejného života vtáhly až velké obecné problémy náboženství a politiky ohlašující a doprovázející anglické občanské války a bezvládí a udržely jeho zájem od roku 1641 až do roku 1660. V letech 1641-42 napsal pět nepříliš nápaditých pamfletů proti prelátům a v roce 1644 slavný - i když co do obsahu nadhodnocený - esej Areopagitica obhajující svobodu tisku.
Milton začal psát o politických tématech až v roce 1649, i když nesmíme zapomínat na velké politické dÚsledky jeho traktátÚ proti prelátstvL V Držbě králů a soudců (The Tenure of Kings and Magistrates) obhajoval soud, popravu a sesazení Karla I. Téhož roku vydal také spis Eikonoklastes, v němž učinil terčem svého posměchu a opovržení slavnou Eikon basilike - knihu, jež byla tehdy často mylně připisována samotnému Karlovi a obsahovala (pokud přijmeme její autorství) sentimentální, přepjatě pobožné a autoritativní úvahy krále mučedníka.
Během revoluční vlády tzv. zbytkového parlamentu byl Milton jmenován tajemníkem pro cizí jazyky ve státní radě. To se rovnalo pověření ospravedlnil anglickou revoluci před kontinentální Evropou, a Milton se vskutku také stal jejím hlavním obhájcem.
Napsal latinskou obranu revoluce a "commonwealthu", Cromwellovy vládní formy ustavené zbytkovým parlamentem - Obrana anglického národa (Pro populo anglicano defensio, 1651) a v roce 1654 vytvořil další latinské dílo, Druhá obrana (Defensio secunda), v němž ospravedlňoval první protektorát Olivera Cromwella. Jeho poslední politická polemika z tohoto období Dobrá a snadná cesta k založení svobodného státu (The Readie and Easie Way to Establish a Free Commonwealth, 1660) už byla napsána ve stínu nevyhnutelné restaurace.
Milton byl sice jako polemik v cizině slavný, v Anglii však byl zaslouženě ignorován. Jeho traktáty o rozvodu vyvolaly jistý rozruch, ale jinak v něm jeho současníci viděli pouze osobu okrajového významu. Teprve až se proslavil jako básník, byl vyzvednut do whigského a libertariánského kánonu. Dnes je třeba říci, že jeho prozaická tvorba je až příliš příležitostná, příliš nepÚvodní, málo poznamenaná smyslem pro detail a strukturu společenské a politické reality, příliš postrádá snahu po důslednosti či hloubce analýzy na to, aby vyvolala větší obecný zájem. Byl nicméně schopen působivě vyjádřit svá přesvědčení. Historikové politických a náboženských idejí a praktické rétoriky nacházeli v jeho manýristické próze a v básních mnoho podnětného. Dokladem těsného spojení jeho zájmů se zájmy doby je skutečnost, že yaleské vydání Miltonových prozaických děloposkytuje nejlepší chronologický úvod do polemik jeho doby. , Milton byl nejvíce nakloněn křesťanské svobodě ctnostných lidí, nechávajících se vést pouze rozumem a znalostí Písma, jíž nesmí stát nic v cestě. Právě z tohoto důvodu se stavěl proti episkopátu, poté proti presbyteriánům a nakonec proti jakékoli formě církevní vlády. Karlovy zásahy do křesťanské svobody a jeho popírání občanských svobod byly důvodem, proč se z Miltona monarchisty na počátku čtyřicátých let stal do roku 1649 republikán. "Lidé prvně vstoupili do politické obce, aby nemuseli trpět násilí a bezpráví a žili v bezpečí a svobodě, v církev pak vešli, aby žili zbožně a v nábožné úctě," řekl roku 1651. Obě organizace se však musí přizpůsobit zákonu přírody i zákonu Božímu, a Miltonovy návody pokud jde o podoby obou se různí podle jeho proměnlivé představy, jak by bylo možné tohoto vágně postaveného ideálu dosáhnout. V náboženství se postupně dostával na pozice antinomického individualismu, a jeho politické názory vyústily v souladu s tím v roce 1660 v doporučení vlády bohabojné oligarchie, osvobozené od kontroly mravně nevázaných a prodejných lidí. Přes svou téměř dvacetiletou opozici proti stuartovské církvi a státu unikl po restauraci stuartovské monarchie v roce 1660 pronásledování a stáhl se z veřejného života, aby si zajistil trvalý věhlas Ztraceným rájem (Paradise Lost, 1667) a poté v roce 1671 Rájem znovunabytým (Paradise Regained) a dílem Samson Agonistes. Christopher Hill a jiní přišli nedávno s myšlenkou, že by bylo chybou vidět v těchto dílech něco jiného než pokračující úvahu o porážce libertariánské náboženské revoluce, v níž doufal. Budiž řečeno, že v loce 1674 zemřel stejně tiše, jak od počátku restaurace žil. RAS

odkazy
t Hill, c.: MilIton and the English Revolution. Londýn: Faber & Faber, 1977.
Milton, J.: Comp!ete Prase Works (Iť John Milton, ed. D.M. Wolfe. 7 sv. New Haven, Conn.: Yale University Press, 1980.
literatura Wolfe, D. M.: Miltom in the Puritan Revolution. Londýn: Nelson, 1941.